Rajčata jsou sice jedním z nejoblíbenějších druhů zeleniny, která se u nás pěstuje, avšak průměrná spotřeba rajčat na osobu a rok je u nás stále malá a dokonce klesá. V ČR je to jen asi 3,5 kg, kdežto průměr v EU je asi 14 kg a v Itálii a USA dokonce kolem 30 kg. Jednou z příčin nedostatečného pěstování rajčat jsou i problémy s jejich zdravotním stavem. Choroby rajčat jsou totiž velmi časté a mnoho pěstitelů s nimi bojuje. Pojďme si k nim říci více:
Plísně rajčat
Mezi nejdůležitější choroby rajčat houbového původu patří bezesporu plíseň rajčete, někdy též označována jako „fytoftora rajčete“. Původcem je houba Phytophthora infestans a protože tato houba je i původcem obávané plísně bramboru, je choroba i na rajčeti občas ještě označována jako „plíseň bramborová“. Poslední poznatky však nasvědčují tomu, že se jedná o odlišné patotypy a že plíseň z bramboru nemůže přecházet na rajčata a opačně. Na rajčatech se tato choroba vyskytuje na všech nadzemních částech. Na listech způsobuje velké skvrny, většinou lokalizované na okrajích listů. Skvrny jsou zpočátku vodnaté, šedozelené, často s černou nervaturou. Skvrny postupně hnědnou a zasychají. Na spodní straně listů, především na okrajích skvrn, je za vysoké vzdušné vlhkosti (po dešti, brzy ráno) zřetelný bělavý povlak patogenu. Obdobné skvrny se vyskytují i na stoncích a listových řapících.
Plíseň na plodech
Podle některých informací se v podmínkách střední Evropy stále častěji vyskytuje stonková forma choroby rajčat. Pro plíseň rajčete jsou však nejtypičtější příznaky na plodech. Na nezralých plodech jsou skvrny nepravidelné, zelenohnědé, později hnědé. Za vhodných podmínek jsou skvrny pokryty bělavým náletem houby. Povrch skvrn je vrásčitý, ale pevný. Nekróza proniká hluboko dovnitř plodů. Na plodech se skvrny šíří především od stopkové části. Silné napadené rostliny celkově zasychají a odumíraji. Za vegetace se infekce šíří větrem a to i na značné vzdálenosti. Podmínkou infekce je minimálně čtyřhodinové ovlhčení rostlin. Šíření infekce podporuje především střídání teplot, zejména mezi dnem a nocí. Jestliže ve sklenících dokážeme udržet rostliny stále suché (zábrana orosení přitápěním a větráním, závlaha jen přímo do půdy) plíseň se na rajčatech prakticky nevyskytne. Ve venkovních podmínkách pěstujeme rajčata zásadně na osluněných a vzdušných stanovištích.
Při výběru vhodných fungicidních je třeba vycházet nejen z účinnosti jednotlivých přípravků, ale protože se ošetření provádí v průběhu sklizní, je třeba brát v úvahu i délku ochranných lhůt. Infinito má při použití na rajčata ve skleníku OL pouze 1 den, ale u venkovních rajčat jiz 3 dny. OL přípravků Ortiva a Ridomil Gold MZ Pepite je 3 dny, ale u přípravku Ridomil Gold Plus 42,5 WP, obdobně jako u mědnatých přípravků (Champion 50 WP, je to již 7 dnů.
Také je třeba počítat s tím, že mědnaté přípravky brzdí dozrávání plodů. S ošetřením se většinou doporučuje začít koncem června a postřiky opakovat v závislosti na klimatických podmínkách.
Zaměňování plísně s jinými chorobami
Někdy i zkušení pěstitelé zaměňují plíseň rajčete i s další častou chorobou, kterou je septoriová skvrnitost rajčete (Septoria lycopersici). Tyto choroby rajčat se však projevuje jen drobnými (nejčastěji 2-5 mm) okrouhlými skvrnami na listech, které jsou na stoncích a listových řapících protáhlého tvaru. Postupně se však počet skvrn zvyšuje, až silně napadené listy odumírají, ale většinou zůstávají viset na rostlinách. Plody nejsou v případě této choroby nikdy napadány. Ochrana je u této choroby obdobná jako v případě plísně rajčete.
Choroba hnědá (alternariová)
Další běžnou chorobou je hnědá (alternariová) skvrnitost rajčete (Alternaria solani), která kromě rajčete napadá i brambory a lilky. Především na starších listech způsobuje výrazně ohraničené koncentrické, hnědé skvrny různého tvaru. Většinou protáhlé a mírně propadlé skvrny jsou i na stoncích, řapících a květních stopkách. Nejtypičtější a současně nejškodlivější je však napadení plodů, kde především v blízkosti stopky vznikají velké, propadlé a silně ohraničené černé skvrny. Povrch skvrn je většinou pokryt sametovým, šedočerným povlakem konidií a konidioforů.
Zdroj infenkce
Zdrojem infekce jsou jak posklizňové zbytky, tak infikovaná semena. Důležitým zdrojem infekce jsou porosty brambor. Základem preventivní ochrany je používání zdravého osiva a dostatečná prostorová izolace porostů rajčat a brambor. S chemických přípravků jsou proti této chorobě účinné především přípravky s účinnou látkou mancozeb (Dithane DG Neotec, Dithane M 45).
Na rychlených rajčatech se může vyskytovat i padlí rajčete (Oidium lycopersici). Ve venkovních podmínkách se vyskytuje jedině tehdy, došlo-li k infekci již při předpěstovávání sadby. Na všech nadzemních částech, především však na horní straně listů, se projevuje typickými moučnatými skvrnami, které se rozšiřují, splývají, až nakonec pokrývají celý povrch. Silně napadené listy žloutnou, nekrotizují a odumírají. Rozvoj choroby podporují vyšší teploty a střídavá vzdušná vlhkost. K ochraně je možné použít sirnaté přípravky (Kumulus WG a do spotřebování zásob Sulikol K), Ortiva, Talent, nebo přípravek Bioton.
Šedá hniloba (Botryotinia fuckeliana, anamorfa Botrytis cinerea), dříve označovaná jako plíseň šedá, může napadat rostliny rajčete ve všech fázích růstu. U mladých rostlin je jednou z příčin padání a úhynu. Plody jsou většinou napadány přes stopku a proto brzy po napadení opadávají. Kromě toho se tato houba projevuje na plodech ve formě pravidelných světlých prstenců. Při tomto symptomu nedochází k ovlivňování výše výnosu, chuťových vlastností, skladovatelnosti ani dalších kvalitativních ukazatelů a jedná se tudíž jen o jakousi ,,vadu krásy“.
Oba symptomy šedé hniloby se vyskytují především při pěstování rajčat ve sklenících nebo fóliovnících.
Jak se vyhnout plísním?
Preventivně se doporučuje pěstovat rostliny ve větším sponu, upřednostňovat odrůd s volnějším habitem, odstraňovat starší, již nefunkční, listy, dostatečně větrat a zábraňovat orosení rostlin. Především po větším odstranění listů, bočních výhonů nebo plodů se může použít přípravek Teldor 500 SC.
Pro úplnost se stručně zmíním ještě o bílé (sklerociové) hnilobě jejíž původce (Sclerotinia sclerotiorum), je sice typickou půdní mikroskopickou houbou, ale příznaky se často objevují i na nadzemních částech. V půdě původce přetrvává ve formě černých kulovitých sklerocií, která se spolu s typickým vatovitým podhoubím (myceliem) vyskytují na nadzemních částech. V tomto případě je jedinou ochranou důsledná a včasná likvidace napadených rostlin.
Přečtěte si o rajčatech více – nejlepší doprovodné rostliny pro rajčata!
