Bezsemenné hrozny jsou zvláštní kategorií stolních odrůd révy, těšící se velké oblibě u těch konzumentů révy, kterým při jídle semena v bobulích vadí. Bezsemenné hrozny jsou asi nejvíc oblíbené u dětí, protože u nich nemusejí „pecky“ neboli semena vyplivovat nebo polykat.
Jak je ale možné, že v některých bobulích révy semena jsou a v jiných ne? Je to stejné jako s velikosti bobulí, jejich barvou, odolnosti k houbovým chorobám nebo i s chuti, můžou za to geny. Ty u tohoto rostlinného druhu způsobují dva typy bezsemennosti. Jedním je partenokarpie, to znamená, že se plod (u révy bobule) vyvíjí i bez opylení, podobně jako je tomu u mnohých odrůd okurek. Bohužel tento typ bezsemennosti se u révy špatně přenáší na potomstvo, proto se u současných bezsemenných odrůd prakticky nevyskytuje.
Druhý typ se nazývá se odborně stenospermokarpie, ale v podstatě to znamená, že bobule vzniká normálně po opylení, ale v průběhu dalšího vývoje bobule dochází k zakrnění již vyvíjejících se semen. Takto vzniklé bobule sice obsahují zakrnělá semena, tzv. rudimenty, ale ty již při jídle vadí minimálně, že si jich skoro nevšimnete a hlavně bobule jsou u těchto odrůd větší než u prvního typu bezsemennosti. I když velikost bobule révy je vždy ovlivněna přítomností a počtem semen (případné bezsemenné (například neopylené) bobule u dané odrůdy jsou vždy menší než bobule semenné), mnohé novější bezsemenné hrozny mají bobule větší než dříve pěstované odrůdy se semeny.
Ze relativně starších odrůd se v našich zahradách vyskytují severoamerické bezsemenné odrůdy. Většinou mají svůj původ částečně odvozený od původních druhů révy, vyskytující se na severoamerickém kontinentu. Od těchto druhů mnohdy získaly i svoje chuťové vlastnosti, které ne každému vyhovují, ale jiní je zase vyhledávají. Takže například v chuti Himrodu je slabě cítit labrusková příchuť, ještě výraznější labruskové chuti se dají najít v odrůdách Reliance, Venus, Neptune nebo Mars. Chuť odrůdy Einset Seedleds mnohým může připomínat jahody, Glenora borůvky. Všechny tyto odrůdy mají vysokou odolnost k zimním mrazům, odolnost k plísni je zvýšená.
U nás na Moravě šlechtí bezsemenné odrůdy pan Lubomír Glos z Moravské Nové Vsi (jinak také autor oblíbené moštové odrůdy Cabernet Moravia). Z jeho šlechtění stojí za vyzkoušení zejména Zlata (BV-16-20-2) s výbornou někdy až muškátovou chutí a vysokou odolností k plísni révové. Do teplejších oblastí jižní Moravy je vhodná velmi raná Anita (BV-31-5-7) s harmonickou chutí.
V posledních dvaceti letech se začaly objevovat východoevropské odrůdy, které mají svůj původ na Ukrajině a v Rusku. Z těchto nových odrůd je v našich podmínkách Hané nejranější na začátku srpna zrající červenofialový Veles, který může mít obrovské hrozny i přes 2 kg, navíc má vynikající muškátovou chuť a atraktivní tmavě růžovou barvu, ale odolnost k plísni révové je na úrovni druhu Vitis vinifera. Podobně velké hrozny vyžadující regulaci úrody mají žlutoplodé odrůdy Cimus, Geliodor a Lorus, které také jsou schopny dozrát už v srpnu. Zatímco Geliodor a Lorus mají harmonickou chuť, která rozhodně neurazí, Cimus má navíc muškátovou příchuť, která mu přináší vysoké plusové body do hodnocení v degustacích, kterých se účastní. Kromě velmi rané doby zrání má podle dosavadních poznatků vysokou odolnost k plísni révové.
Podobně vysokou odolnost k plísni révové mají v září dozrávající zlaté Zolotce, pojmenované podle svého vzhledu a modré odrůdy Kišmiš Černý sultán a Skazka. Hrozny Zolotce jsou sice menší, ale v chuti je velmi příjemná citronová příchuť, ale o této odrůdě se říká se v její chuti dá najít spousta chuťových variací. Mně někdy připomíná borůvkovou chuť Glenory.
Z modrých odrůd stojí za zmínku velmi rané Bravissimo a začátkem září dozrávající Jutal. Kišmiš Černý sultán má vysokou plodnost a příjemnou harmonickou chuť s chruplavou dužninou, ale bobule jsou menší. Naopak odrůda s poetickým názvem Skazka (česky Pohádka) mezi bezsemennými odrůdami vyniká velikostí bobulí, které mohou mít hmotnost 10 g, zatímco rudimenty v nich jsem nejen já velmi těžko hledal, tak vysoká je její bezsemennost. Mezi odrůdami, které nemají vysokou odolnost k plísni révové, se mi loni líbila odrůda Kazantip, jejíž hrozny s atraktivními červenofialovými bobulemi harmonické chuti vydržely na keřích relativně dlouho i přes deštivý podzim a také podobně vzhledově atraktivní muškátový Džin, ale ten je naopak zapotřebí včas sklidit.
Bezsemenných odrůd, které se dají nejenom na Hané pěstovat, je mnohem víc. Asi nejlepším způsobem vlastního výběru je ochutnat, která odrůda je pro něj ta nej, protože co člověk, to jiná chuť.
Autorem článku je Bred_ik
