Živé ploty jsou liniové výsadby zeleně, které od sebe důkladně oddělují dva prostory. V našem kulturním prostředí se živé ploty obvykle vysazují na hranici pozemku s posláním podpořit intimitu prostoru a pocit soukromí – a to nejčastěji na rodinných zahradách a soukromých pozemcích. Živé ploty mají ještě jednu skvělou vlastnost, kterou jsme se ovšem ještě nenaučili využívat naplno. Prostřednictvím živých plotů můžeme totiž nejenom zahradu izolovat od vnějších vlivů, ale také ji rozdělit, nebo dokonce předělovat na více částí. Takto vytvořené zahrady můžou mít své jedinečné kouzlo, ale to je už celkem jiné povídání.
Podle charakteru i živé ploty můžou být velmi různé
Nejčastěji se potkáváme se dvěma základními typy. Do první skupiny náleží tzv. volně rostoucí živé ploty, daleko častější jsou však ploty tvarované a pravidelně udržované. Každý z těchto druhů má něco do sebe, své nesporné výhody i problémy. Volně rostoucí živé ploty se vysazují z pestré směsi keřů, případně i malých stromů. Pro tento účel je možné použit velkou většinu běžně dostupných druhů. Výhodou volně rostoucích živých plotů je obrovská variabilita i pestrost. Při troše snahy a šikovnosti můžou být volně rostoucí živé ploty pestrou směsí dřevin, které ve všech vegetačních obdobích nabídnou cosi hezkého pro oko. Pestrost květů, barevnost listí i podzimních efektů i střídání efektů v rámci celého roku. Tyto živé ploty jsou po důkladném založení relativně skromné na další péči či údržbu. Jejich hlavní nevýhodou je prostorová náročnost, tyto ploty obvykle zabírají o poznání větší plochu, než ploty stříhané a tvarované. A to je v případě menších zahrad často diskriminuje – proto jsou podstatně méně „v kurzu“ než ploty tvarované.
Tvarované a pravidelně stříhané živé ploty udělají „svou práci“ na podstatně menším prostoru
Vyžadují ale větší důslednost při založení, ale také stálou a pravidelnou péči. Tvarované živé ploty můžeme zakládat z dřevin jehličnatých i listnatých. O porovnávání vhodnosti, krásy či účelnosti obou skupin se vedou dlouhé debaty a těžko se najde objektivní kritérium, které rozhodne o tom, jestli jsou lepší jedny nebo druhé. V každém případě však bude platit pravidlo, že čím extrémnější je situace, kde chceme živý plot vysazovat, tím pečlivěji musíme volit rostlinný druh, který k výsadbě použijeme. Stejné, nebo alespoň podobné pravidlo bude platit i v případě, pokud dopředu víme, že údržbě živého plotu nemůžeme věnovat příliš mnoho času.
Nejdůležitější druhy pro živé ploty a jejich hlavní vlastnosti
Jehličnany:
Thuja occidentalis, Thuja plicata – tuje – vyžaduje mírně vlhké půdy neutrální nebo zásadité reakce. Nesnáší dlouhodobé zamokření ani silné zasolení.
Chamecyparis lawsoniana – cypřišek – potřebuje hluboké živné půdy s dostatkem vápníku, místo s trvale vyšší vlhkostí vzduchu, nejlépe se jim daří ve středních polohách
Taxus – tis – potřebuje trvale vlhké, ne však mokré místo. Dobře roste ve stínu a v dostatečně vlhké půdě dobře prosperuje i na slunečném místě. Roste relativně pomalu. Pro založení živých plotů se jako nejvhodnější jeví odrůdy Taxus x media ‚Hicksii‘ a Taxus x media ‚Hillii‘.
Cupressocyparis x leylandii – nejrychleji rostoucí kříženec, který v průměrných podmínkách dorůstá až 60 cm za rok, často i více. Vyžaduje chráněné polohy a bohaté, živné půdy. Nutná je častá a pravidelná údržba.
Listnáče:
Carpinus – habr – jeden z nejpřizpůsobivějších druhů pro živé ploty. Vyznačuje se vysokou regenerační schopností i tolerancí k „začátečníckým“ omylům. V prvním roce po výsadbě zakořeňuje a v nadzemní části roste velmi málo. Později přirůstá velmi dobře.
Acer campestre – javor babyka – původní český druh, který se stejně jako habr hodí pro založení živých plotů. Roste poměrně rychle a snáší snad všechny možné podmínky. Daří se mu na slunci i v polostínu, snáší i zasolenou půdu.
Berberis – dřišťál – tento rod obsahuje velké množství druhů a odrůd, z nichž některé patří do skupiny stálezelených dřevin. Živé ploty ze stálezelených druhů se hodí spíše pro alespoň částečně zastíněné místa v teplejších polohách. Nejvhodnějším opadavým druhem je dřišťál Thunbergův a jeho vzrůstné odrůdy. Potřebuje dostatek slunce až slabý polostín a běžné zahradní podmínky.
Buxus – zimostráz – vyžaduje bohaté,vlhké a živné půdy. Je to vápnomilná rostlina, která dobře poroste ve stínu i v polostínu. Při optimální vlhkosti půdy i vzduchu bude prosperovat i na přímém slunci. Roste ale pomalu poměrně pomalu, proto se hodí spíše pro nízké plůtky a lemy.
Zjednodušený návod pro založení živého plotu
Založení živého plotu ve většině případů provádíme na dobu mnoha let. Protože očekáváme dostatečně silný efekt na celou dobu trvání živého plotu, musíme bezpodmínečně dodržet těchto 6 zlatých pravidel pro krásný živý plot: Místo určené na výsadbu živého plotu důkladně odplevelíme. Dokonale připravíme půdu pro výsadbu. Počítáme s tím, že na stanovišti rostliny musí vydržet mnoho let. Jenom dobrá půda zabezpečí dobrý růst.
Na konkrétní místo vybereme správnou rostlinu. I tady platí, že čím je stanoviště extrémnější, tím více musíme upřednostnit vlastnosti jednotlivých druhů a schopnost přežít na stanovišti často na úkor požadovaných estetických vlastností. Nešetříme zbytečně počtem rostlin na běžný metr. Zejména v případě úzkých a sloupovitě rostoucích druhů by podcenění množství rostlin mohlo znamenat, že mezery mezi rostlinami se nezacelí nikdy, nebo až po dlouhé době.
Tvarované živé ploty vyžadují od začátku založení pravidelné stříhání. Není obvykle nutné rostliny seříznout příliš hluboce, ale i krátké zkrácení výhonů podporuje rozvětvování a zhoustnutí výhonů. Živé ploty by se v naších podmínkách měly stříhat 3 x za rok. Poprvé v předjaří, podruhé koncem června a potřetí začátkem září. Intenzivní růst odčerpává z půdy velké množství živin. Ty se půdě musí vracet, aby rostliny dále měly z čeho žít. Proto v období vegetačního růstu pamatujeme také na pravidelné hnojení.
